Rančerova dcera

muzikálová groteska

Slunečné ráno, ptačí zpěv,záběry přírody, záběr chalupy, idylka, (nafilmuje Bohouš, aniž by vzbudil ostatní).

Zpěv č. 1:

Uprostřed přírody vonné

hleďme, co vidíme - no né!

mechová chaloupka

Sedláčka Jakoubka

hospodářství vzorné

Zakokrhá kohout, Sedláčková vyjde s chalupy:

Sedláčková: “ná puta puta”

Sedláčková krmí slepice, pak Sedláček s dcerou, všichni mají napilno, dobytek bučí ,mečí atd. (dobytek dělají všichni),zvuk se pomalu stáhne a nastupuje vypravěč, aby uvedl diváka do děje.

Vypravěč: "Jinak plyne čas nám, jinak našim filmovým hrdinům.....vdovec se znova oženil...všechno je v nejlepším pořádku, jenom dcera jim dělá starosti..."

Zvuk se znovu vrátí do děje a je čas k obědu, který je velmi bohatý - prasečí hody (nejdřív to nafilmujem, pak to sežerem), pivo teče proudem (nealko), Sedláček a Sedláčková se cpou a přitom si průběžně projevují přízeň.

Zpěv č. 2:

Co ho hřeje, když se napije - láska (rum),

co ho těší, když jsou premie- láska (prachy),

co ji nutí, že se umyje - láska (špek),

a proč oba zpívaj árie-Věrné milování- je to láska

Sedláček kavalírsky vyzve choť k tanci a oba v rytmu valčíku zpívají.

Zpěv č. 3:

Cukrů, cukrů, cukrů,

jak mi sladce zní

mé tělo obézní

Cukrů

Cukrů, cukrů, cukrů,

dnes den je sváteční,

z kalhot mi cosi ční,

Cukrů

Cukrů, cukrů, cukrů,

mocný přírody hlas

na lůžko žene nás

Cukrů, cukrů, cukrů...

Oba velikou rychlostí zmizí v chalupě z horního okna začnou létat svršky a zejména spodky, ozývají se výkřiky a vzdechy, pak vše utichne. Za rozházeným šatstvem před chalupou stojí zaražený pilot smutná přesmutná dcera, pomalu jde vpřed a zpívá truchlivou píseň.

Zpěv č 4:

Bezútěšná krajina jsem já

kdo bez lásky si počíná, ten má

svou duši jako suchopár

kdo není milenecký pár

jen já

A kolem kvete lásky květ, jak má

i když je odpoledne pět , a já

já nechci zůstat bez věna

zlým osudem postižena

jen já, jen já

Dcera vejde do chalupy

Sedláčková: “Tatínku slyšel jsi to, ta holka trpí jak zvíře, nemůžeme to tak nechat !”

Sedláček: “Víš co maminko, my jí toho ženicha seženeme i kdybychom ho měli ulovit.”

Sedláčková: “To je nápad a jdeme hned”

Odcházejí na lov. K chalupě se blíží děsivá postava- kulhavý kominík.

Zpěv č. 5:

Skleněné oko, dřevěná noha

jsem podivuhodná mátoha

vymetám komíny a sopouchy

ve filmech hraju hlavní padouchy

nepřemlouvejte mě, není to nic platný

stejně budu dělat jenom skutky špatný

Dcera pozve kominíka na vymetání komínu, ale on ji místo toho brutálně přeřízne a z místa činu uprchne. Dcera se probere z bezvědomí, pomalu vstává

Zpěv č. 6:

Tak už i já mám lásku

jen nevím jak se jmenuje

budu mu říkat Mamlásku

co mi osud naděluje

Já nechci mít víc lásek

to rodičům dnes vypovím

je jediný můj Mamlásek

a s tatínkem si rozumím

Sedláčková: “Dceruško, beruško, neseme ti ženicha.”

Na tyči zabalen do sítě je nesen zmítající se ženich.

Dcera: “Žádného ženicha nechci, miluji kominíka.”

Sedláček: “Holka nešťastná, co se tu stalo, co ty piliny všude, vždyť on tě přeříz !!!”

Ženich se vyhrabe ze sítě

Ženich: “S tím nechci mít nic společného. Odcházím.”

Sedláčková: “To teda ne,”

Sedláčková chytne ženicha za límec a zvedne ho do výše

Sedláčková: “Celá vesnice viděla ,že neseme ženicha. A když jsme tě nesli, kominík ti nevěstu přeříz. Je to tak?”

Ženich odpoví “Ano maminko”

Sedláčková ho postaví na zem

Sedláčková: “Takže teď musíš tu hanbu pomstít”.

Sedláček: “Přinesu ti zbraně”

Ženich vyzbrojený šavlí a bambitkou stopuje kominíka po čuchu. Kominík sedí na pasece, aby si odpočinul a usne. Objevují se víly lehkým krokem.

Zpěv č. 7:

Zpíváme, když jsme v hloučku

tančíme na paloučku

a serenády broučků

nám hrajou, když jdem spát

Naše rozumy vílí

nám říkají, že k cíli

nedoje ten, kdo chvíli

zůstane s námi stát

Zvláště plemeno muží

si marně svaly tuží

i my si chceme užít

začneme čarovat

Na pasece se objeví dva diví mužíci.

Mužíci: “Kšá! Kšá!”

Víly se s pištěním rozprchnou.

mužík Olda: “Co to tady leží, nějáký vandrák”.

mužík Pavel: “Našel jsi už tu kuličku?”.

mužík Olda: “Jó, tu už nenajdu, tu jsem úplně ztratil a vůbec nevím, co teď budu dělat.”

mužík Pavel: “No tak si vem od toho vandráka.”

mužík Olda: “To nejde, on by mě chytil.”

mužík Pavel: “Nechytil, vždyť ho víly očarovaly”

mužík Olda: “Jé, hele, on má jedno oko skleněné, to bude krásná duhovka. Tak , ještě druhé očko a jsme zachráněni.”

mužík Pavel: “Hurá, poběž, u Tchoří skály máme připravený důlek.”

Po chvíli kominík procitne, podivuje se své slepotě a potácí se pryč. Kominík se pomalu šátrá slepeckým krokem, hůlkou oťukává terén a tu ho dostihne ženich.

Zpěv č. 8:

Ha, už mám toho lumpa

nemůže mi uniknout

nejstrašlivější žumpa

je to, kde skončí tenhle bloud

Pích, pích, pích, pích, rána a bod

jak to vidím, dorazil jsem k tobě právě vhod

ještě tady, ještě tady, ještě tady, ještě tady,

až tě bodnu do zadku, tak zazpíváš jak Gott

Oči mám sněhem zaváté

Almužnu očekávám

slepý, postižený tmou

milovník koček a vám

neradím potkat mou

Pích, pích, pích, pích, rána a dost

rád na tobě vyleju si všechnu svoji zlost

ještě tady, ještě tady, ještě tady, ještě tady,

teď tě bodnu nebo aspoň přerazím ti kost

Ženich propíchne kominíka, ten se svalí a už přibíhá Sedláček s rodinou a dcera řve:

Dcera: “Tys ho zabil, ty vrahu!”

Ženich: “Vždyť jsi říkala, že se musí zabít.”

Dcera: “ Neříkala jsem, že ho chci zabít, říkala jsem , že to chci zapít!”

Ženich: “No jo, ale co teď budeme dělat?

Sedláčková: “Zavoláme o pomoc.”

Všichni zařvou: “Pomoc!”

Cink, objeví se víla:

Víla: “Jsem dobrá víla Vlastička, přinesla jsem vám mrtvou a živou vodu.”

Poleje kominíka. Kominík se probírá:

Kominík: “Jsem živý! Jsem zdravý!! Jsem polepšený!!!”

Vlastička k ženichovi: “A co ty švarný šohaji, poběžíš se mnou do kapradí?”

Ženich okamžitě vyrazí.

Vypravěč: “A tak všechno dopadlo dobře a hlavně jinak. Mladá Sedláčková se nakonec provdala za dragounského oficíra, kominík zmizel v lese a teď prý s ženichem přepadávají loupežníky a tuneláře a vracejí peníze pocestným, aby napravili dřívější zlé skutky. A teď mě omluvte, musím běžet ke splavu, mám tam schůzku s jednou sympatickou pohádkovou bytostí.”

Zavěrečná merenda

KONEC