Rančerova dcera
muzikálová groteska
Slunečné ráno, ptačí
zpěv,záběry přírody, záběr chalupy, idylka, (nafilmuje
Bohouš, aniž by vzbudil ostatní).
Zpěv č. 1:
Uprostřed
přírody vonné
hleďme,
co vidíme - no né!
mechová
chaloupka
Sedláčka
Jakoubka
hospodářství
vzorné
Zakokrhá kohout, Sedláčková
vyjde s chalupy:
Sedláčková: “ná puta puta”
Sedláčková krmí slepice, pak
Sedláček s dcerou,
všichni mají napilno, dobytek bučí ,mečí atd. (dobytek
dělají všichni),zvuk se pomalu stáhne a nastupuje vypravěč,
aby uvedl diváka do děje.
Vypravěč: "Jinak plyne čas nám, jinak našim filmovým hrdinům.....vdovec se znova oženil...všechno je v nejlepším pořádku, jenom dcera jim dělá starosti..."
Zvuk se znovu vrátí do děje a
je čas k obědu, který je velmi bohatý - prasečí hody
(nejdřív to nafilmujem, pak to sežerem), pivo teče proudem
(nealko), Sedláček a Sedláčková
se cpou a přitom si průběžně projevují přízeň.
Zpěv č. 2:
Co
ho hřeje, když se napije - láska (rum),
co
ho těší, když jsou premie- láska (prachy),
co
ji nutí, že se umyje - láska (špek),
a
proč oba zpívaj árie-Věrné milování- je to láska
Sedláček
kavalírsky vyzve choť k tanci a oba
v rytmu valčíku zpívají.
Zpěv č. 3:
Cukrů,
cukrů, cukrů,
jak
mi sladce zní
mé
tělo obézní
Cukrů
Cukrů,
cukrů, cukrů,
dnes
den je sváteční,
z kalhot
mi cosi ční,
Cukrů
Cukrů,
cukrů, cukrů,
mocný
přírody hlas
na
lůžko žene nás
Cukrů,
cukrů, cukrů...
Oba velikou
rychlostí zmizí v chalupě z horního okna začnou létat
svršky a zejména spodky, ozývají se výkřiky a vzdechy, pak
vše utichne. Za rozházeným šatstvem před chalupou stojí
zaražený pilot smutná přesmutná dcera,
pomalu jde vpřed a zpívá truchlivou píseň.
Zpěv č 4:
Bezútěšná
krajina jsem já
kdo
bez lásky si počíná, ten má
svou
duši jako suchopár
kdo
není milenecký pár
jen
já
A
kolem kvete lásky květ, jak má
i
když je odpoledne pět , a já
já
nechci zůstat bez věna
zlým
osudem postižena
jen
já, jen já
Dcera vejde do
chalupy
Sedláčková: “Tatínku slyšel jsi to, ta holka trpí jak zvíře, nemůžeme to tak nechat !”
Sedláček: “Víš co maminko, my jí toho ženicha seženeme i kdybychom ho měli ulovit.”
Sedláčková: “To je nápad a jdeme hned”
Odcházejí na lov. K chalupě
se blíží děsivá postava- kulhavý
kominík.
Zpěv č. 5:
Skleněné
oko, dřevěná noha
jsem
podivuhodná mátoha
vymetám
komíny a sopouchy
ve
filmech hraju hlavní padouchy
nepřemlouvejte
mě, není to nic platný
stejně
budu dělat jenom skutky špatný
Dcera pozve kominíka
na vymetání komínu, ale on ji místo toho brutálně
přeřízne a z místa činu uprchne. Dcera
se probere z bezvědomí, pomalu vstává
Zpěv č. 6:
Tak
už i já mám lásku
jen
nevím jak se jmenuje
budu
mu říkat Mamlásku
co
mi osud naděluje
Já
nechci mít víc lásek
to
rodičům dnes vypovím
je
jediný můj Mamlásek
a
s tatínkem si rozumím
Sedláčková: “Dceruško, beruško, neseme ti ženicha.”
Na tyči zabalen do sítě je
nesen zmítající se ženich.
Dcera: “Žádného ženicha nechci, miluji kominíka.”
Sedláček: “Holka nešťastná, co se tu stalo, co ty piliny všude, vždyť on tě přeříz !!!”
Ženich se vyhrabe
ze sítě
Ženich: “S tím nechci mít nic společného. Odcházím.”
Sedláčková: “To teda ne,”
Sedláčková chytne ženicha
za límec a zvedne ho do výše
Sedláčková: “Celá vesnice viděla ,že neseme ženicha. A když jsme tě nesli, kominík ti nevěstu přeříz. Je to tak?”
Ženich odpoví “Ano maminko”
Sedláčková ho
postaví na zem
Sedláčková: “Takže teď musíš tu hanbu pomstít”.
Sedláček: “Přinesu ti zbraně”
Ženich
vyzbrojený šavlí a bambitkou stopuje kominíka
po čuchu. Kominík sedí na pasece, aby si odpočinul a
usne. Objevují se víly lehkým krokem.
Zpěv č. 7:
Zpíváme,
když jsme v hloučku
tančíme
na paloučku
a
serenády broučků
nám
hrajou, když jdem spát
Naše
rozumy vílí
nám
říkají, že k cíli
nedoje
ten, kdo chvíli
zůstane
s námi stát
Zvláště
plemeno muží
si
marně svaly tuží
i
my si chceme užít
začneme
čarovat
Na pasece se objeví dva diví mužíci.
Mužíci: “Kšá! Kšá!”
Víly se
s pištěním rozprchnou.
mužík Olda: “Co to tady leží, nějáký
vandrák”.
mužík Pavel: “Našel jsi už tu kuličku?”.
mužík Olda: “Jó, tu už nenajdu, tu jsem úplně ztratil a vůbec nevím, co teď budu dělat.”
mužík Pavel: “No tak si vem od toho vandráka.”
mužík Olda: “To nejde, on by mě chytil.”
mužík Pavel: “Nechytil, vždyť ho víly očarovaly”
mužík Olda: “Jé, hele, on má jedno oko skleněné, to bude krásná duhovka. Tak , ještě druhé očko a jsme zachráněni.”
mužík Pavel: “Hurá, poběž, u Tchoří skály máme připravený důlek.”
Po chvíli kominík
procitne, podivuje se své slepotě a potácí se pryč. Kominík
se pomalu šátrá slepeckým krokem, hůlkou oťukává terén a
tu ho dostihne ženich.
Zpěv č. 8:
Ha,
už mám toho lumpa
nemůže
mi uniknout
nejstrašlivější
žumpa
je
to, kde skončí tenhle bloud
Pích,
pích, pích, pích, rána a bod
jak
to vidím, dorazil jsem k tobě právě vhod
ještě
tady, ještě tady, ještě tady, ještě tady,
až
tě bodnu do zadku, tak zazpíváš jak Gott
Oči
mám sněhem zaváté
Almužnu
očekávám
slepý,
postižený tmou
milovník
koček a vám
neradím
potkat mou
Pích,
pích, pích, pích, rána a dost
rád
na tobě vyleju si všechnu svoji zlost
ještě
tady, ještě tady, ještě tady, ještě tady,
teď
tě bodnu nebo aspoň přerazím ti kost
Ženich propíchne
kominíka, ten se svalí a už přibíhá Sedláček
s rodinou a dcera řve:
Dcera: “Tys ho zabil, ty vrahu!”
Ženich: “Vždyť jsi říkala, že se musí zabít.”
Dcera: “ Neříkala jsem, že ho chci zabít, říkala jsem , že to chci zapít!”
Ženich: “No jo, ale co teď budeme dělat?
Sedláčková: “Zavoláme o pomoc.”
Všichni zařvou: “Pomoc!”
Cink, objeví se víla:
Víla: “Jsem dobrá víla Vlastička, přinesla jsem vám mrtvou a živou vodu.”
Poleje kominíka.
Kominík se probírá:
Kominík: “Jsem živý! Jsem zdravý!! Jsem polepšený!!!”
Vlastička k ženichovi: “A co ty švarný šohaji, poběžíš se mnou do kapradí?”
Ženich okamžitě
vyrazí.
Vypravěč: “A tak všechno dopadlo dobře a hlavně jinak. Mladá Sedláčková se nakonec provdala za dragounského oficíra, kominík zmizel v lese a teď prý s ženichem přepadávají loupežníky a tuneláře a vracejí peníze pocestným, aby napravili dřívější zlé skutky. A teď mě omluvte, musím běžet ke splavu, mám tam schůzku s jednou sympatickou pohádkovou bytostí.”
Zavěrečná merenda
KONEC